Su srab- část druhá

Sobota:

Měl jsem obavu z noci strávené ve stanu. Očekával jsem zimu - ale tou jsem se ani jednou neprobudil. Navzdory zhruba třem stupňům venku, mě se spalo jak ve vyhřátém bytečku. Jo, jo, vhodně zvolené oblečení udělalo svoje.

Déšť jakoby ustoupil, po včerejší touze se na vše vykašlat a vrátit se domů ani památka. Určuji si plán - půjdu směrem na Zlatý Chlum, po hřebenovce na Rejvíz a do Zlatých Hor, poté se vyškrábu na Bíšovku /místní název pro rozhlednu na Biskupské kupě/ a nějakým vhodným dopravním prostředkem se vrátím.

Plány měním při procházení okolo nádraží v Jeseníku. Zrovna se připravuje k odjezdu autobus do Zlatých Hor, nasedám a vemu to obráceně, start ve ZH a cíl v kempu, kde jsem si ráno prodloužil pobyt o další noc. Jak ukáže čas, bylo to moudré rozhodnutí. Však také jiné nedělám, no ni?

 Sestup z Biskupské kupy mezi proudy vody, na jednom ze stromů je vidět zelená tz

Biskupská kupa a rozhledna:

Plazím se do kopce, ze kterého crčí proudy vody. Důsledek to včerejšího deště. Ale vytrvám- ono mi také nic jiného nezbývá. Po žluté a modré nahoru, přes zříceninu Leuchtenšteina, po zelené dolů. Hyn sa hukáže, kdo z nás! Jestli já nebo počasí!

U rozhledny se začíná projevovat vlhkost a zima na mém technickém vybavení - digi začíná stávkovat. Pomáhají náhradní baterie, ale i na ně přestává tvořič obrázků brzy reagovat.

Já také doplňuji energii - pivo za 35,- ,no nekupte to!

Kvůli několika šutrům si hraji na turistu

Zřícenina Edelštejn:

Stoupání na předešlý krpál bylo procházkou růžovým sadem proti Zámeckému vrchu, na kterém se zřícenina nachází. Různé popínavé rostliny, bahno, voda - ale i tyto překážky zdolávám a a po přemlouvání toho technického zázraku pořizuji vítězné hradnězříceninové foto.

Rejviz:

Malé či Velké mechové jezírko mi dnes může být ukradené. Jsem rád, že nalézám něco, co se dá považovat za nejvyšší bod Orlího vrchu.

Pohádkový dědeček coby majitel kiosku na Rejvízu

Spěchám - za chvíli bude tma, do cíle daleko - odhaduji to na deset kilometrů. Dopřeji si malou zastávku u místního kiosku, rychle doplňuji tekutiny. Při této činnosti jsem podroben křížovému výslechu majitele kiosku, který po mých odpovědích - odkud, kam, proč - zajásá:“Konečně někdo normální!“ a zpoza pultu vytahuje láhev, jejíž tvar napovídá, že její obsah není pro každého hosta kiosku. Díky tomuto elixíru se mi šlape lépe.

 To se mi hledají vrcholy, když počasí přeje /hřebenovka Rejvíz-Zlatý Chlum/

Hřebenovka Rejvíz-Zlatý Chlum:

Rozhledna Zlatý Chlum

Obavy se naplňují, začíná pršet. Mám malou útěchu. Daří se mi nalézt dva vrcholy uvedené v mapě, šlo to sice ztuha, viditelnost se zhoršuje, ale vrcholová kóta je vrcholová kóta!

Déšť mlhu kupodivu nerozhání, ta naopak zesiluje, ke všemu se začíná stmívat. V průsecích je jakž takž vidět, ale od rozhledny na Zlatém Chlumu ke Křížovému vrchu vidím houby. A bude hůř!

Křížový vrch-Jeseník-Dolní Lipová:

Vynikající viditelnost na Křížovém vrchu

Totální tma způsobená pokročilou hodinou a deštěm. Od Křížového vrchu nevidím na krok, přesto pohrdám asfaltkou, která na něj vede z Jeseníku a pouštím se lesem. Dostávám zabrat. Mám co dělat, abych neztratil jakous takous orientaci. Do Jeseníku vkročím asi kilometr od místa, které bych za normální situace neminul.

Ve 22:30 za hustého deště lezu do stanu, ráno se rozhodnu, co dál.

Výsledek soboty: 35 km,1 město, 2 rozhledny, 2 hradní zříceniny, 5 kopců

neděle:

Pocity z nedělního rána popisuji v úvodu první části tohoto žblebtu.

Očima kontroluji oblohu - mraky houstnou, vrcholy nejsou vidět. Začíná pršet. Rozhoduji se - balím, vracím se domů. Jako zmoklý a zpráskaný pes...

Sám sobě přiznávám - su srab. Houby vydržím a při prvních problémech cuknu. Náladu mi ani nezlepší jesenická vodní tvrz a náměstí- obojí započítané do „bóráka“. Čeká mě více jak pětisetkilometrová cesta vlakem domů, jsem znechucen počasím, sám sebou a vůbec vším... Boha mu, jestli on ten Alp nemá pravdu*, že jsem zralý tak maximálně na Polabí a podobné terény...

 * pozn. šéfredaktora - MÁ!

 Profil trasy: tak tuná to je, prvních 20km si škrtněte, to byla cesta autobusem, zbývající kilometry pěškobusem