Na A-syndrom nemám protilék aneb pýcha předchází pád... závěr

Den čtvrtý:

Tak dnes končím. Dál nejdu, musím se vrátit. Původní návrat měl být ve čtvrtek, ale různé povinnosti můj návrat uspíšily.

Kecám, hlavním důvodem mého selhání je počasí a A-syndrom. Dál to nejde - boty v dezolátním stavu, brýle rozšlápnuté, zmíněná infekce - zkrátka, ani píseň do nepohody nezabírá...

Balím, trvá mi to o hodně déle než kdykoli jindy. K tomu - a to již od včerejška - chuť na kofolu. Kde se vzala, ta chuť, nevím. Nesladím ani kafe či čaj, vedle piva piji pouze neslazené vody či minerálky. Sladkému se vyhýbám - než sladké jídlo, to raději chleba se slaninou či bůčkem.  A najednou chuť na něco, co jsem nepil dobrých třicet let. Na něco zajisté s odpornou sladkou chutí.

Nemám pro to vysvětlení - buď pracuje touto záludnou formou A-syndrom, nebo díky vedrům tělo pociťuje nedostatek některých látek - cukru například. Houby kofolu, ať je rádo, to tělo, že dostane vitamíny obsažené v pivu!

znak obce Svatý Jan pod Skalou

Šourám se skalami k Hostími, odtud do Svatého Jana pod Skalou. Již několikrát jsem se zmínil, v předcházejících cancech, že k tomuto místu mám silný vztah. V roce 1966 jsem zde prožil u babičky téměř celé prázdniny. Rád se vracím, koneckonců, že vazba je živá, to mohou dosvědčit Váleček a MK - vyladění „bóráků“ se totiž konalo v těchto místech.

ten menší dům patřil babičce

Původně jsem chtěl dojít o 2,5km dál - na vlak do Vráže. Podívat se, jestli na nádražíčku je nějaká připomínka natáčení jednoho z nejslavnějších filmů - jmenuje se „Ostře sledované vlaky“. Ale pohled na displej mého debila napovídá, že na rozdíl od dřívějších dob, kdy na trati Smíchov-Rudná-Loděnice-Vráž-Beroun běžela kyvadlová doprava, tak dnes jedou pouhé dva vlaky denně. A jediný, který připadá v úvahu, je okolo půl čtvrté, což je dost pozdě.

církevní škola pod dominantou obce

Měním plán. V poledne sedám v obci Sv.Jan na autobus, v Berouně na vlak a večer jsem doma. Navzdory hodinovému zpoždění rychlíku do Chebu.

Jsem tedy doma. Znechucen vlastní slabostí. Docela vážně uvažuji o derniéře mého toulání. Tedy tomu, co jsem u Alpa zlehčoval a dělal si z něj šoufky. Tento rok je pro mne jeden velký propadák:

Jeseníky - nedokončeno, déšť

Novohradské hory- nedokončeno, déšť, Alp

Berounsko - nedokončeno, hnusné slunečné počasí, A-syndrom získaný v Novohradských horách

Je na čase si přiznat, že na podobné aktivity pomalu přestávám mít. A to jak fyzicky, tak psychicky. Podzim rozhodne, počasí se zlepší, slunce nebude tak pálit, uvidím. Nebo to zabalím rovnou, věnovat se budu pouze jednodenním výletům.

Že budu toto dilema řešit tak brzo, to jsem nečekal...

A-syndrom:

Zákeřná nemoc pojmenovaná po šéfredaktorovi tohoto občasníku. Přenáší se pobytem v blízkosti již napadeného tímto syndromem.

Příznaky:

- bacil nedovolí napadenému touto nemocí jakoukoli překážku překonat, nutí jej ji obejít

- jedinec nakažený syndromem si pořídí výbavu pro spaní v lese,  načež po vstupu do lesa hledá ubytovací zařízení s pevnou střechou, sprchou a porcelánovou mísou.

- jedinec nakažený syndromem si pořídí jídelní nádobí pro vaření v přírodě. Po vstupu do této poté hledá nejbližší restaurační zařízení

- u napadeného jedince je poměr času přestávek a chůze v poměru 5:1- ve prospěch přestávek

- nemocný touto chorobou se stává z praktika teoretikem, zde existuje nepřímá úměrnost - čím méně praktického pobytu v přírodě, tím více teorie o tom, jak se správně pohybovat v přírodě

- nikdy není vyhovující počasí - buď je příliš horko nebo zima, popřípadě prší

- nejvíce času věnuje infikovaný jedinec zdůvodnění, proč to tentokrát nevyšlo

Výše zmíněná nemoc má spoustu podob. Čím je nejzákeřnější - není na ni lék, časem postihne každého.*

* pozn. šéfredaktora:  No dyť!