Host do domu, láhev do ruky

Je středa. Dělám čurbes v kuchyni - tak tomu říká Květa, mýlí se - já tvořím! Jsa kuchařským mistrem - teda v mých očích - vymýšlím menu, čekám totiž návštěvu, a to ne ledajakou - samotný předseda s chotí navštíví náš kraj!

Listuji v kuchařkách, vzpomenu si sice na jeden středověký recept, ale ten se mi zdá příliš složitý, posuďte sami - kousek na ukázku:

"Zpěň vitriol a vápno nehašené

 kus ledku síry z arseniku smrad

 svař na nit rtuť a smetí rozmělněné

 lůj, smůlu louh tam nezapomeň dát.        

nebo tak nějak, paměť přeci jen neslouží, máte možnost opravit a kdo pozná, který kuchař napsal tento recept, budiž nadále nazýván "klubový vzdělanec".

Lítám tedy v kuchyni jak čamrda a tvořím něco jednoduššího - polévka s játrovými knedlíčky, doma dělaný karlovarský knedlík, zelí, a k tomu sekanou - také uhňahňanou vlastnoručně. Návštěvu je třeba uctít, no ni?

Je večer - blíží se sedmá, kde se flákají, krucinálhimlhergot a všichni svatí? Kdo má na ně čekat, už jim chci poslat pár nepublikovatelných slov - když v tu chvíli jsou přede dveřmi. Zdrželi se - stavili se v hospodě na večeři! Držte mě nebo mi selže jedna z mých dvou pistolí! Jdou k nám na návštěvu a naperou se v hospodě - víc urazit člověka na Moravě rozeného urazit nejde! Rozhořčení mírní přebírání darů pro Ogara - škoda že už u nás není, před hodinou si jej táta odvezl, prej aby nezvlčil.

Je čas na výměnu zkušeností - Džapa dostal chuť na pivo. Ale jedné věci nerozumím - proč mluví o pivu, myslí-li Gambrihnus? To je logický nesmysl. Ale budiž - hostu je třeba vyhovět a tak jdeme na ten sajrajt z německých granulí. Dlouho se v restauraci nezdržujeme - pouze na dobu nezbytně nutnou k dokončení Džapova souvětí při mobilním rozhovoru s Alpem. Je pravdou, že než jej dořekne, odejdou všichni zbývající hosté, číšník zamkne vchod a shlédne dvouhodinový film, teprve poté se mu podaří skočit předsedovi do řeči a vyprovodit nás.

Přemisťujeme se do jednoho z ašských nonstopů, tam doplníme hladinu tou jihoafrickou imitací piva a jdeme domů. Konečně se mi daří přinutit návštěvu něco pojíst. Pud sebezáchovy velí předsedovi pohrdnout výrobkem zn. Ballantine, ráno řídí. Džave ochutná fíkovou vodku, toto všechno se snaží předseda vyslepičit na klubovém fóru. Chci občas něco prohodit - ale zbytečně. Jakmile Džapa spustí slovní vodopád, není k zastavení. Pouze Džave se zapojuje do hovoru, zná - na rozdíl od nás, kteří ho vidíme pouze dvakrát ročně, okamžik, kdy se předseda nadechuje mezi slovy. Jak takové sezení vypadá, ukazuje názorně foto - všimněte si - mluví i s plnou pusou!

Po třetí hodině ráno se i DžaPova mluvidla unavila a jdeme spát. Tomu předcházelo několikahodinové naznačování, že spánku je třeba, tyto náznaky byly marné. Až při prohlídce fot jsem si uvědomil proč - on si totiž předseda stál na vedení, důkaz opět na fotografii. Následovala menší potyčka - Džave s manželem se snažili pohrdnout připravenou postelí a vyspat se ve spacáku na podlaze.

Několik málo hodin spánku a hosté odjíždějí. Mají pracovní povinnosti, tudíž turistika žádná. Tak snad příště.

Díky za návštěvu, škoda že byla tak krátká. Až přijedou příště, tak žádný Gambrihnus, na pivo půjdem!

pozn. šéfredaktora: Už je tady odpověď na tu S. hádanku - F. Villon - Balada proti utrhačným jazykům.

Teho Frantu Vijóna teda neznám, ale Ivoš Žižku asi ja. Esli to nebude negdo z teho FEŠITu!

DžaPa poslal malé upřesnění Solitérovy reportáže:

Dovoluji si přispět fotografií a malým komentářem k této reportáži, abych alespoň částečně poodhalil skutečný průběh událostí.

Solitér se ve skutečnosti pokoušel téměř po celý večer zaujmout DžaVe předčítáním veršů François Villona (i na fotografii je vidět, jak jej – namísto polévky – hltá očima). Nikdo se nemůže divit, že moje trpělivost přetekla při básni Balada a motlitba, a to konkrétně při následujících verších:

Vždyť ani plivat na zem neměl kdy * .

Volal jen „Pít! Mám v hrdle suchopár.“

on, který žízní, jako žíznil vždy ** ,

ten slavný pijan, mistr Jean Cotart!

*    zde Solitér doslova křičel a ukazovákem divoce bodal směrem k podlaze (viz foto)

**  ano, přiznávám se bez mučení, v tento okamžik jsem toho měl opravdu dost a nesměle jsem se pozeptal, zda by náhodou v Aši nebyla nějaká hospoda

Doplněk Solitéra k DžaPovu malému upřesnění reportáže:

Doplněk:

Leč tak jsem se tu zamotal
v běh věcí, na nichž nesejde mi,
já nejsem soudce ani král
bych káral trestal v této zemi,
jsem nejbědnější mezi všemi,
zdráv Búh buď s Kristem Ježíšem!
Jak žije kdo, to jedno je mi.
Leč co jsem napsal, napsal jsem.

pozn. šéfredaktora:  To só asi zas blábole teho Franty!