JAK JSEM SE SEŠEL S KRÁLEM KOSÍŘE

Na první jarní den jsem se vydal za Alpenstockem na Kosíř. Číhal na mne tam někde na druhé straně kopce ve sluji  jako drak na svou kořist. Nebyl jsem si zcela jist jestli tam bude.  Ale znáte jej. Dal nám výletníkům hádankou v prostějovském Večerníku uhodnout, kde místo srazu s ním leží. A mlžil a mlžil. Schválně. Dojel jsem vlakem z Olomouce jen do Drahanovic, neboť to dál už nejelo. A to byla zrada. Považoval jsem Drahanovice za málo vhodné nástupiště pro dosažení vrcholu Kosíře, neboť v tomto směru číhalo na pochodníka vícero nástrah. Zvláště brzy na jaře. Bylo nutno přejít nebezpečný loupežnický les Vestrčhlava nad Drahanovicemi, vyhnout  se osudovým roklím Zlatého potoka, které dodnes nejsou uspokojivě zakresleny v turistických mapách  a nezklouznout  do obávané  Uhlířské díry u Lhoty pod Kosířem, jejíž přesné souřadnice mi dodnes unikají. A ta nejtěžší nástraha – Alpenstockův syndrom - mne postihla už po pár krocích z vlaku. Naštěstí počasí předčilo očekávání. Alpenstock pro naše první historické setkání vybral velmi příjemný slunný den. Ač v lese ještě místami ležel sněhový poprašek. Vyhnul jsem se rozbahněným cestám, prodíral se starou loňskou uschlou trávou a už po hodině míjel rozcestí u tří sádů, což jsou hraniční kameny dřívějších panstvích. Zde jsem se napojil na žlutou stezku, která mne dovedla na Gabrielovo. Tu uzrálo mé rozhodnutí uspíšit setkání s nejvyším a samotný vrchol Velkého Kosíře vynechat. Podél Gabrielova jsem přešel do hustého lesa a vyhledal pěknou kapličku na osamělém místě. Zde jsem s chutí posvačil a kochal se myšlenkovou představou brzkého setkání s králem Kosíře. Když Alpenstock uvádí, že jeho dvě vnučky jsou kosířské princezny, pak ON nemůže být nikdo menší než kosířský král. To je nabíledni.  Byl jsem strašně moc zvědavý jaké to první setkání s ním bude. A zabrán do těchto úvah jsem zapomněl svou vycházkovou hůl, kterou jsem si našel v lese Vestrčhlava , právě u té zmíněné kapličky v lesích. Nevadí! Náhradou jsem si vybral novou těžkou sukovici. Nikde neleží tolik vhodných vycházkových holí jako na Kosíři. Ale o tu novou jsem se málem přerazil při nebezpečném scházení, čí spíše sbíhání prudkého západního svahu Kosíře. Bral jsem to cestou necestou rovnou dolů do Čech pod Kosířem, kde v zámeckém parku ležela sluj s váženým Alpem. Bude tam vůbec? Uhodl jsem správně místo srazu? Byl tam! Stál tam přede mnou a nad ním  visela ze skalní stěny šňůra vlaječek prostějovského Večerníku, kolem něj kroužek obdivovatelů, u nohou mu ležela rozházená různorodá trempská výzbroj. Tak to je ON! KRÁL KOSÍŘE! Znalec kraje nad jiné znamenitý a nevšední. Pozval mne hned k sobě do jeskyně, uvařil mi pravou trempířskou kávu, obdaroval mne k mému údivu hned několika zajímavými dárky a vedl se mnou mužný rozhovor na rozličná témata. Mezitím přicházeli a odcházeli další výletníci, aby od Alpa dostali potvrzení, že místo nalezli a v daný čas navštívili.              

Alpenstockův syndrom jsme pak společně uhasili v místní osvěžovně vhodným nápojem. Podotýkám, že Alpa jsem musel přemlouvat, neboť on se stále vzpouzel, že jde do lesa. Spolu jsme odjížděli autobusem do Olomouce a tam se teprve rozloučili. To jsem zase pochopil výhody jeho kouzelné průkazky, kdy mne před šoférem označil za průvodce a já poprvé v životě jel zadarmo. Takové bylo moje první slavnostní setkání s králem Kosíře. Jedním slovem báječné. Uznejte, když se sejdou dva znalci jednoho kopce, mají si dlouho o čem povídat.

Pozn. šéfredaktora:  zdá se, že tento mladý autor článku je naděje našeho občasníku. Jeho příspěvek jsem nijak neupravoval, neboť se domnívám, že ví o čem píše! A jakou lehkou a zajímavou formou! Ne jako někteří...  Jen tak dál nadějný jinochu!!!

A z prostějovského Večerníku malá ukázka: