Solitér

	Solitér všechny články autora


Šššš-huůů-šššš 2 - Solitér 2.11.2011 Znáte to přísloví - “čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“. Tak přesně se stalo - přísloví nelže! Není to tak dávno, co jsem zde na těchto stránkách velebil mašinky /a zapomněl velebit šéfredaktora*, možná to ten fůsatý nahoře zaznamenal a rozhodl se mi dát varování/, neuběhl ani týden a dráhy se rozhodly mne z mého pění hosana na jejich adresu vyléčit. Z jejich strany to pokus nebyl špatný, dá se říct, že trefily do černého.
56
Šššš-huůů-šššš - Solitér 12.10.2011 Jsem si vědom, že svým přiznáním způsobím, že milovníci automobilové turistiky v pohoršení zvednou obočí a budu okamžitě zařazen mezi plebs, aneb jak je dnes módní výraz - mezi socky. Ale nemohu jinak, i s tímto rizikem zařazení do opovrženíhodné skupiny obyvatelstva, s veškerou vážností prohlašuji: mám rád vlaky, se vším, co k železniční dopravě patří. Sám nevím, proč preferuji tento způsob dopravy. Počátek mé záliby možno dohledat v roce, kdy bratři Charltonové a jejich spoluhráči získali titul mistra světa.
55
Našel jsem! - Solitér 3.9.2011 Archimédes by zvolal „heuréka!“, ale to jen proto, že česky neuměl. Ale radost měl určitě stejnou jako já - on, že se ve vaně neutopil a já konečně dosáhl nejzápadnějšího bodu této republiky. Napotřetí či napočtvrté se zadařilo, důvod k jásotu více než zřejmý. Nic jsem neponechal náhodě, abych zase nezklamal naděje mnou ve mne vkládané, rozhodl jsem se pro postup přímo po státní hranici - zkrátka půjdu podél patníků třeba až na Trojmezí, a i kdybych nejzápadnější bod nezaznamenal, měl bych jistotu, že jsem jím prošel.
54
Šumava – den druhý - Solitér 7.7.2011 Není nad to spát ve stanu. Ráno vypadá úplně jinak než z oken paneláku, již jen to, že ze spacáku lezete po čtyřech, poté hledáte vhodný strom s jehož pomocí se vám podaří dostat do vzpřímené polohy, to vše za bolestivého hekání, mumlání kleteb a podobných projevů. Aby nedošlo k mýlce - zrovna tak vstáváte i doma, pouze postel máte výš, tudíž stačí spustit nohy, rukama se chytit nočního stolku, poté zdi a také se vám podaří být na dvou, ale to není jaksi ono.
53
Šumava - den prvý - Solitér 20.6.2011 Rychle se převlékám - přiběhl jsem z noční a v pracovních montérkách bych vypadal na vandru poněkud netradičně. Ještě štěstí, že bágl byl zabalen den předem, háži jej tedy do auta a spěchám do Chebu, před půl sedmou mi jede vlak na Plzeň. Auto nechávám na parkovišti - starší mladej jej večer přetáhne do Aše. Cesta vlakem bude otrava, po noční se špatně cestuje, ale spoléhám na to, že to není poprvé, co nejdu po probdělé noci spát.
52
Host do domu, láhev do ruky - Solitér 20.5.2011 Je středa. Dělám čurbes v kuchyni - tak tomu říká Květa, mýlí se - já tvořím! Jsa kuchařským mistrem - teda v mých očích - vymýšlím menu, čekám totiž návštěvu, a to ne ledajakou - samotný předseda s chotí navštíví náš kraj!, Listuji v kuchařkách, vzpomenu si sice na jeden středověký recept, ale ten se mi zdá příliš složitý, posuďte sami - kousek na ukázku:
51
Herodes - to byl král! - Solitér 7.5.2011 Je na čase, abych také začal rekapitulovat velikonoční události v nejvýchodnějším cípu republiky. Byl jsem tam již potřetí, a pokud to bude pokračovat v podobném tempu, tak při příští návštěvě budu ušlapán. Posuďte sami: Návštěva první - na chatě Skalka jsme se osvěžovali dva - já a Bob Návštěva druhá - na chatě Skalka jsme se osvěžovali dva - já a Bob, třetí do party se místo osvěžení nacpával ovocným knedlíkem či nějakým podobným fujtajblem, jméno Alpa raděj neprozradím
50
Do Hroznětína od Hroznětína - Solitér 15.1.2011 73 dnů - tak dlouho trvalo mé lenošení a absence sebemenšího výletu. A válel bych se na gauči dál, nebýt jedné maličkosti - jsem totiž línej. A línej tak, že mi dělá problémy i psát číslovku navíc. A než abych psal třímístné číslo jako údaj o váze, což se stalo skutečností, tak to se raději zase občas projdu. Vše začalo stylově, mladší mladej mě vzal do Chebu a aby nemusel zajíždět na nádraží vyskakuji před jedním z kruhových objezdů, pomalu se šourám k onomu zimnímu ráji bezdomovců a rumunských...
49
Za pípou pod Štěpánkou - Solitér 13.10.2010 Je třeba dbát o klubové tradice. V mém případě to značí – ač záznamník nemaje - plnit podmínky žrací a picí turistiky. No, a pokud čas dovolí, i turistiky za účelem sběru suvenýrů. Tak i od pátku do neděle jsem se snažil neudělat klubu ostudu, být pevný ve svém odhodlání machrovat vždy a všade, spojit plnění „záznamníků“ s plněním podmínek „bóráků“.
48
O Libé, Seeberku a šípkové Růžence - Solitér 4.10.2010 Pomalu to vypadá, že na co sáhnu, to zazdím, co naplánuji, to nevyjde a z těšení zůstanou oči pro pláč. Stává se ze mne -pravděpodobně pod vlivem okolností a přátel - turista teoretik. Takový, co má plánů plnou hubu a ve výsledku závidí těm, kteří se rozhoupou a počasí nepočasí kopírují turistikou toky řek. Neb sám* se na nějakou souvislou akci nezmůže, tu se vymlouvá na počasí, tu na jiné povinnosti, onehdy zase na nějaký syndrom...
47
Ogarův zeměpis - Solitér 24.8.2010 „Stromek sa musí ohýbat, dokaď je mladý“ praví můj dědý. A to pokaždé, když se mne snaží poučovat nebo učit něčemu novému. Jakoby nevěděl, že na podobné zbytečnosti nemám čas, důležitější je převrátit jim /babí a dědýmu/ byt vzhůru nohama, dědýmu rozložit veškeré tiskoviny na jednotlivé listy a pak sledovat, jak brunátní a používá neslušná slova. Taky jsem jich již spoustu pochytil! No, a když mu začnu přerůstat přes hlavu, tak si vymyslí nějaký „program“. A to mě baví, jako když jsme byli poprvé na houbách.
46
Na A-syndrom nemám protilék aneb pýcha předchází pád... závěr - Solitér 6.7.2010 *Den čtvrtý:* Tak dnes končím. Dál nejdu, musím se vrátit. Původní návrat měl být ve čtvrtek, ale různé povinnosti můj návrat uspíšily. Kecám, hlavním důvodem mého selhání je počasí a A-syndrom. Dál to nejde - boty v dezolátním stavu, brýle rozšlápnuté, zmíněná infekce - zkrátka, ani píseň do nepohody nezabírá... Balím, trvá mi to o hodně déle než kdykoli jindy. K tomu - a to již od včerejška - chuť na kofolu. Kde se vzala, ta chuť, nevím.
45
Na A-syndrom nemám protilék aneb pýcha předchází pád... 3 - Solitér 4.7.2010 *Den třetí* Počasí ne a ne se zlepšit - kdyby bylo aspoň polojasno, když ne zataženo. Nepřeháním, skutečně slunce nemusím. Stačí chvíle na něm strávená a já začnu být nervní, protivný, stačí málo a vybuchují mé nezvládnutelné negativní emoce. Ale co nadělám - chvíli si sice pohrávám s myšlenkou, že to zabalím, sednu na vlak, doma se zavřu, zatáhnu žaluzie a ven mě nedostanou do toho slunečního nečasu ani párem volů, ale pak se mi přeci jen ...
44
Na A-syndrom nemám protilék aneb pýcha předchází pád... 2 - Solitér 4.7.2010 Den druhý: Kolikáté je to ráno s probuzením ve stanu? Celkově od doby, kdy jsem spal venku poprvé? Nevím, na statistiky jsem nikdy nebyl, spočítat se to nedá. Jsou lidé, kteří díky cancákům dokáží sledovat své cesty krok za krokem i po několika letech, to já si ani nepamatuji, kde jsem šmajdal loni, všechno mi splývá v jedno. Ráno jako ráno... Hrabu se ze spacáku namosúrený. Bodejť by taky ne, i ve stanu je zřejmé, že to žluté cosi bude dnes protivnější než ...
43
Na A-syndrom nemám protilék, aneb pýcha předchází pád... - Solitér 3.7.2010 Zajisté si těch několik čtenářů tohoto občasníku vzpomene na mé denuncianství, jimž jsem sepsul přístup šéfredaktora k trekům a pohybu v přírodě. Pokud ne, nalistujte několik dnů zpět a vychutnejte si onen obraz rezignace. Ne mé, onoho šéfredaktora! A abych dokázal, že má velkohubá tvrzení mají oporu v mé velikosti, vydal jsem se, mrmlaje cosi o „absťáku po chůzi“ do kraje majícího pro mne určitý význam - na Berounsko. Musím přeci sám sobě dokázat /přelož jako ukázat „těm ostatním“/, že jsem natolik fyzicky zdatný a ...
42
Ne, že bych chtěl denunciovat, ale musím... - Solitér 21.6.2010 Tak jsem tady, ne tedy s tím vápnem, jako V. Škutina u Wericha, ale s pravdivým svědectvím o tom našem důchodcovském výletě. Proč důchodcovském? To má jednoduché vysvětlení - kdybych zůstal doma a válel se na gauči, tak bych ušel k ledničce a zpět to samé, co v těch jižních Čechách. A bylo by to téměř zadarmo, na rozdíl od toho výletu, jemuž zbývající účastníci říkali „trek“. Věřte - nevěřte, jak já se těšil na putování v kraji, v mé paměti zatím označeného „hic sunt leones“!
41
Su srab- část druhá - Solitér 21.5.2010 Sobota: Měl jsem obavu z noci strávené ve stanu. Očekával jsem zimu - ale tou jsem se ani jednou neprobudil. Navzdory zhruba třem stupňům venku, mě se spalo jak ve vyhřátém bytečku. Jo, jo, vhodně zvolené oblečení udělalo svoje. Déšť jakoby ustoupil, po včerejší touze se na vše vykašlat a vrátit se domů ani památka. Určuji si plán - půjdu směrem na Zlatý Chlum, po hřebenovce na Rejvíz a do Zlatých Hor, poté se vyškrábu na Bíšovku /místní název pro rozhlednu na Biskupské kupě/ a nějakým vhodným dopravním prostředkem se vrátím.
40
Su srab - část první - Solitér 20.5.2010 Pomalu procitám a má první myšlenka patří počasí. Napínám uši, ty tak jako celé tělo ve spacáku navíc přikryté celtou, to pro udržení tepla. Napjatě poslouchám, slyším pouze vítr opírající se o plochu stanu. Pravděpodobně neprší, bubnování kapek nevytváří ponurou atmosféru, vše je nadějnější. Opatrně vystrkuji nos - nepříjemná zima mi okamžitě odpoví, zda došlo ke zlepšení počasí. Nedošlo! Pocitově je chladněji, než předcházející ráno. V celém stanu rozházené mokré věci, ty suché preventivně zabaleny v igelitových sáčcích.
39
Nejdříve „uonďán“ a poté uondán - Solitér 26.4.2010 Tož, věc se má tak. Po dvoudenním hlídání ogara Ondi jsem byl tak „uonďán“, že nebylo zbytí - musím se projít tak, abych byl zcela uondán a zapomenul na minulé dva dny. K tomuto zjištění jsem přišel poté, co Ogar byl odvezen rodiči a já byl stále „mimo“. Zabraňoval jsem Květě chodit na balkón a k oknům - co kdyby vypadla, odstraňoval jsem ostré předměty z jejího dosahu, neustále jsem se jí ptal, zda půjdeme „pá“, při jídle jí uvazoval bryndák - zkrátka, hlídání Ogara mne poznamenalo tak, že velmi!
38
To be, or not to be horským bórákem aneb jít, či nejít? - Solitér 12.4.2010 Téměř celou noc jsem se v práci těšil, jak přijdu ráno domů, počkám na rozednění a půjdu se projít. Téměř celou noc, až do chvíle, kdy začalo na zem padat takové to bílé, mokré, studené a bylo jasné, že procházka rovná se brodění bahnem. Kdyby jenom to! K ránu začalo mrholit a netrvalo dlouho, toto mrholení přešlo v déšť, ten se změnil v mrholení, pak opět déšť, mrholení – no a pak jsem tyto změny přestal registrovat.
37
Pomník kam se podíváš, aneb historie turistikou - Solitér 24.3.2010 Tož tak, je třeba předejít lamentacím šéfredaktora a přinutit se něco napsat. Zážitků spousta, chuť sednout k počítači nulová, ale co by jeden pro tento občasník neudělal, no ni? Při vyhledávání cílů další procházky jsem byl limitován nechutí - nechutí vyrazit někam vlakem. Výluka střídá výluku, nehledě k tomu, že z výpravy za body „bóráka“ jsem se oním dopravním prostředkem vracel přede dvěma dny. Takže - půjdu pěšky /teda ne že bych jindy trasy absolvoval jinak/, zkrátka, nýbrž a tak všelijak, vyrazím z gauče, udělám okruh ašským ...
36
Stávám se „in turistou“ aneb házet perly sviním - Solitér 7.2.2010 „Někdo rád vdolky a jiný holky“ praví české přísloví. Zkrátka každý jsme jiný, někoho nedonutíte vstát z gauče a i pivo z lednice mu musí přinést manželka, jiný zase nepochopí nejen jak co funguje, ale dokonce ani jak se to ovládá... Mezi ty druhé patřím já. Co mi paměť dovolí si vzpomenout, vždy jsem patřil mezi manuálně nesmělé. Tento nedostatek mě přinutil již ve třinácti odložit tříkolku, nikoho totiž již nebavilo nasazovat spadlý řetěz, neustále mrmlali něco o tom, že ve svém věku bych to mohl zvládnout sám.
35
Sedlák ve městě, aneb kdo ty lidi sem prsk - Solitér 24.1.2010 Tož tak jsem dopadl. Místo cárání po kopcích a v přírodě vrážím do lidí. A že těch se tady fláká, nepřetržitý proud lidí všech pohlaví, ras a náboženství se mi staví do cesty. Jeden nemá čas se ani pokochat, tedy, ne, že by co k pokochání bylo - samej výklad s různým šmejdem, postál jsem pouze pře tabákem, ne že bych byl kuřák, to už 20 let ne, ale toho dne - při pohledu na dýmky- jsem si poprvé vzpomněl na jednoho klubového kolegu.
34
Zrušte pohádky! - Solitér 9.1.2010 Tak konečně jsem se dokopal ke zvednutí zadní části těla z gauče. Poslední pohled z okna - počasí přeje, padá něco mezi sněhem a kroupama, zataženo, slabý vítr - zkrátka příjemné sudetské „wetter“, je třeba vyrazit. A nejdu sám - Květa využívá toho, že její zaměstnavatel pro ni a ostatní zaměstnance nemá práci, nařídil celozávodní dovolenou do 18.ledna, může tedy vyrazit za body do „bóráků“.
33
Dva muži na Tetíně, o Liduš a šátku nemluvě - Solitér 16.11.2009 To, co zpočátku vypadalo jako štěstí, se nakonec ukázalo danajským darem. Že nevíte o co jde? No přeci o turistiku, a to ještě turistiku soutěžní, neb mé ego si přeje získat další tituly. Plzeňská práva asi tento týden nestihnu, tak alespoň ať přibývají navštívená /a bodovaná/ místa. Věc se měla tak - proč nevyužít cesty staršího mladého do Prahy pro stavební materiál a neušetřit tak náklady na jednu cestu? Někde vystoupím, ať dojdu kam dojdu tak tam nasednu na vlak a vrátím se domů.
32
Bylo hůř a smáli jsme se... Solitér 29.10.2009 Je na čase, abych jednomu šéfredaktorovi poslal pár řádků. Předejdu tím mnoha neuctivým poznámkách na mou adresu a mému následnému vysvětlování - psát jsem nemohl, neb nebyl čas, když byl čas tak nebyl přístup k počítači, když byl čas a přístup k počítači tak nebyla nálada, když byla i ta nálada tak nebylo o čem psát...Nebylo o čem psát... Tak to by byla laciná výmluva, od poslední reportáže jsem se byl několikrát projít, nějaké zážitky by byly.Na druhou stranu se mi nechce popisovat každou procházku zvlášť, vyberu jen to nejzajímavější.
31
Ach, bože, jak hluboko jsem klesnul... - Solitér 30.9.2009 Já vím, opakuji se v používání názvů knih, filmů a kdovíčeho ještě, ale když myšlení bolí, tudíž se na vlastní název tohoto cancu nezmůžu. Měl bych použití názvu také vysvětlit, ale to musím začít polopatě, či spíše včerejším ránem. No ránem, spíše dopolednem, i když někdo může mít v poledne ráno, asi tak, jako Alp má okolo sedmé hodiny večerní noc - proto mu škodolibě volám v onu hodinu a pak si vychutnávám jeho drsnou až vulgární hanáčtinu, že jsem ho opět vzbudil
30
Den, kdy svět oněměl úžasem.... - Solitér 21.9.2009 Jsou dny, které vstoupily do dějin. Dny, které doslova „otřásly světem“. Dny, jež měnily dějiny a posunuly hranici lidských možností dál, výš, níž, některé dokonce i zpět. K těmto výše uvedeným dnům náleží i jména - ať již Hillary a Tenzing, Amundsen, Scott, Emil Holub, Alpenstock, Livingstone, Cimrman a spousta dalších, nezapomenutelných a obdivovaných jedinců, dvojic, trojic a kolektivů. Je mi ctí být, ač povahou a sociální fóbií jsem solitérem, členem jednoho klubu, jehož sláva dnem 19.09.2009 dosáhla výšin dříve netušených.
29
Vše co jste chtěli vědět o A. a báli jste se zeptat aneb Toulky s Alpenstockem 2 - Solitér 24.3.2009 K následujícím řádkům mě inspirovala jedna situace z našeho treku. Představte si restauraci Masarykovy chaty na Šerlichu, v ní u stolu sedí božský A., v ruce malinovou limonádu. Na protější židli má maličkost, pivo na stole dokresluje atmosféru. Úpěnlivě prosím svého kolegu aby nezačínal hovory s domorodci, mají totiž stále stejný scénář.Pro doplnění - představte si, že jste obyvatel vesničky, ve které váš rod žije již ...
28
Vše,co jste chtěli vědět o A. a báli jste se zeptat aneb Toulky s Alpenstockem.“ - Solitér 23.6.2009 Omlouvám se jak W. Allenovi tak J. Steinbeckovi. Poněkud jsem parafrázoval jejich slavná díla v názvu tohoto cancu, nezmůžu se na něco původního, proto onen plagiát. Slíbil jsem napsat několik souvislých vět o tom našem putování. Marně hledám formu, kterou bych tomuto cancu dal. Pravda, mohl bych začít např.“Milý deníčku“ a popisovat den za dnem naší pouť, ale to se mi po zhlédnutí veledíla kandidáta na Oscara zdá poněkud plytké, jeho mistrovství nedosáhnu. Zaměřím se tedy na několik poznámek, ty snad jeho veledílo vhodně doplní.
27
Mám rád když se blbne 10 - Solitér 31.5.2009 Konečně u dnešního cíle. No, dnešního, slušelo by se říci pomalu nočního. Pohled na hodinky mi to potvrzuje - do půlnoci není daleko, necelá hodinka. Chcete přesný datum a čas? Je 28.05. 2009 23:15 hod. A kdeže to jsem? To bude dlouhé vysvětlování... Na oslavu mého nočního příchodu - nádraží v Borovnici se jmenuje ono místo, tak na počest dosažení cíle přestalo pršet. I tak pozdě - cítím se jako nasáklá houba, dešťová voda stéká po celém těle, tam kam ...
26
Mám rád když se blbne 9 aneb on se zbláznil - Solitér 6.5.2009 Tak to mám úředně potvrzeno. Ne teda přímo s razítkem a kolkem, pouze ústně a ani ne od úřadu, ale slovo ženy má také svou váhu a nedostatek úředních hen těch oných nahrazuje. Jo, ještě jsem vlastně nenaznačil, o co vůbec kráčí. Věc se má totiž tak - když má rachitická zchátralost dorazila z poslední vycházky domů, nechala si Květa vylíčit mou anabázi. Poslouchala, hlavou pokyvovala, a na závěr, místo aby pochválila jaký jsem "bórák" tak pronesla: "Ty jsi blázen!"
25
Mám rád když se blbne 8 aneb zatmění - Solitér 30.4.2009 Tak to bych teda mohl povídat, no o té mojí anabázi z Litoměřic do Bíliny. Povídat bych mohl, ale nějak nemám chuť, vzpomínky jsou natolik živé a bolavé, raději jsem je zasunul hluboko do podvědomí a nechci s nimi mít nic společného. Jo, povídat bych mohl. Třeba o té měsíční krajině, přes kterou jsem si chtěl zkrátit cestu od Labe k Lovosicím. Podél Labe to dál nešlo, vzal jsem to tedy přes - a sám nevím co to bylo. Nějaká navážka hlíny či jiného svinstva.
24
Mám rád když se blbne 7 aneb nácvik - Solitér 27.4.2009 Nejdříve snad abych vysvětlil onen dodatek k názvu dnešního cancu. Věc se má totiž tak - podařilo se mi přemluvit ženu, aby se mnou absolvovala další část pochodu za získáním bodů do jedné soutěže. Využil jsem veškeré mé výmluvnosti, slíbil jsem pochod pohodlný, téměř pořád po rovině a z kopce, přestávky, dostatečný přísun potravin a pití, časté kochání se přírodou nejlépe v sedě či v leže, zkrátka, budu se o ni starat jako o vlastní.
23
Mám rád když se blbne... 6 - Solitér 5.4.2009 A za všechna příkoří mohou Le,Lu, DžaPa,DžaVe, jejich potomci a ostatní!* Kdyby nestřádali bodík k bodíku, kdyby mě nenechali za svými zády, tak bych mohl ležet doma a odpočívat, no ni? Ale ne, to přicházejí samá hlášení o zdolaných kilometrech, žádnou úctu ke staršímu to nemá, já nevím, kde ti mladí vychování brali. Přeci, vidím-li staršího, tak jej pustím sednout, pomohu mu do schodů a nedotírám na něj v bodování, ja, ja, "kinderstubbe" tej dnešní mládeži chybí!
22
Mám rád když se blbne... 5 - Solitér 26.3.2009 Jedna zkušenost s mou průvodcovskou rolí Květě nestačila. Celá natěšená na další pohyb mě telefonem úkolovala, něco ve smyslu, že až přijde po třetí hodině z práce, tak vyrazíme. To se mi protočily panenky - já celý zmordovaný z předcházejícího dne, no teda, zmordovaný úplně ne, to jsem jen tak dělal, abych byl litován /zbytečně/, a mám jít zase na túru? Ale co by jeden neudělal pro klid v domácnosti, ženatí pánové vědí své...
21
Mám rád když se blbne... 4 - Solitér 24.3.2009 Jo, jo. vypustil jsem džina z láhve. S pohnutím v srdci a slzou v oku vzpomínám na dobu, kdy díky mé vrozené a dále hýčkané lenosti bylo pod mou úroveň opustit gauč a jít se projít. To se vše změnilo a při pátrání po příčinách oné změny se nabízí pouze jedno vysvětlení - ta procházka není zadarmo! Je za body, a to je asi ten hlavní stimul ženoucí mámy od rodin, táty z hospod a děti od počítačů někam ven, do toho nečasu. Tak to asi bude. Ale až si všichni spočítají, na kolik je každý bod přijde /lístky na vlak, účet za benzín, případné...
20
Mám rád když se blbne... 3 - Solitér 22.3.2009 Je mi jasné, že po přečtení tohoto mého cancu z plnění podmínek KDT? máte pouze dvě možnosti - buď vzbudím lítost, nebo opovržení, spíše počítám s druhou variantou. Vím, nic jiného si nezasloužím, ale přesto budu rád za každé slovo účasti. Věc se má totiž tak - v náhlém pominutí smyslu jsem v mé, pravděpodobně choré, mysli vytvořil něco, co ovlivňuje volný čas spousty lidí.
19
Mám rád když se blbne... 2 - Solitér 18.3.2009 S psaním reportáží o čemkoliv, a zejména o turistice, mám potíž. Po návratu byť i z nenáročné vycházky jsem tak uondán, že na psaní není ani pomyšlení. No a další dny zjišťuji, že si již nic nepamatuji, a ono - "byl jsem vůbec někde, he?" musím zjišťovat podle bolavých nohou, popřípadě snímků v digi a stejně na ně hledím s nedůvěrou, co když mi je tam někdo vpašoval. Ale jak říká dávné pořekadlo - keď pánboh dá aj motyka spustí - tak i já občas něco sesmolím
18
Mám rád když se blbne... - Solitér 9.3.2009 Větu v názvu článku jsem si vypůjčil od jistého Josefa, ne toho bydlícího v Prostějově, ale toho bytem nedaleko hostince "U kalicha". Ono totiž vyjádřit nějak slušně činnost, ve které se svéprávný člověk zvedne z gauče ne za účelem zajít si pro něco dobrého do likérníku či lednice, ale z důvodu opustit teplo domova a vydat se do deště, sněžení, větru, pohybovat se po často neschůdných cestách, no, zkrátka, poklepání si na čelo a soucitný pohled - nic jiného si takový člověk nezaslouží!
17
Ogarův dějepis - Aš - Solitér 3.3.2009 Tak vidíš, Ogare. jsme zase spolu. Tentokrát ne virtuálně, jako onehdá v Chebu, ale tak říkajíc in natura, nebo se to říká nějak jinak? Ale co, řekneme si spolu s klasikem, jak to napsal v tom slavném cajdáku:"Co po jménu, kdyby růži stokrát zvali jinak, bude vonět stejně!" No, já teda nevím jak komu, na kytičky jsem nikdy nebyl, kedluben je kedluben a taková čerstvá cibulka na chlebě se sádlem - hmm, to je ti taková dobrota... Cože? Jo, já kecám a zatím jsme se nehli.
16
Ogarův dějepis - Cheb - Solitér 26.1.2009 Tak pojď, Ogare, projdeme se. Přeci nebudeme doprovázet mami a babi, necháme je v klidu běhat po obchodech a my se zatím budeme kochat chebským náměstím. No, neohlížej se pořád, kam ti ty dvě zmizely, nějak těch pár půlhodin sami zvládnem, no ne? Vidíš tam ty - kam to koukáš, nech na pokoji tu výlohu cukrárny a patřičně obdivuj ty baráčky před náma. To je "Chebský Špalíček". Vypadají pěkně, viď? Jak z pohádky. Cože? Jo, proč jsou ty stěny tak nepravidelně vyboulené, ba přímo bachraté?
15
Po stopách JWG 2 aneb za všechno může Alp - Solitér 12.1.2009 Ano, mimo jiných důvodů za všechno, no za všechno zrovna ne, ale za můj dnešní výšlap může výše jmenovaný. Ono když při každém zapnutí počítače v Prostějově, fouká-li zrovna vítr z jihovýchodu na severozápad, slyšíte invektivy ve stylu:"...ní dopisovatelé, líní redaktoři, že se jim na to nevy...", tak to potom dělat mrtvého brouka dlouho nedokážete. A dalším důvodem byla jistá nervozita na chebské policii, zejména na oddělení zbraní a střeliva, že kdy prý jim dodám zákonem danou zdravotní prohlídku, má to být každých třicet měsíců, jinak mi ...
14
Po stopách muže jedné věty /o spoustě literárních děl nemluvě/ - Solitér 19.10.2008 Na počátku mého tipu na výlet nebylo slovo, ale rozhlasová inscenace. No jo, věřte, nevěřte, ale na stanicích, které poslouchám, se takové záchvěvy minulosti jako je mluvené slovo ještě objevují. A víte, jak se dobře usíná za doprovodu kvalitního rozhlasového pořadu? Že ne? Tak si nalaďte některou ze stanic, ale ne tu, která béká od rána do večera a moderátoři se předhánějí, kdo z nich bude uječenější a kdo vyhraje soutěž o největšího prznitele spisovného jazyka
13
A všichni mi říkali Ogare! - za Ogara zapsal Solitér 16.9.2008 No, to mi nebudete věřit, co jsem zažil s babi a dědým. Mami a tati mě dali na hlídání, dodnes nevím proč, něco povídali o výročí svatby a opakované svatební cestě, no a babi s dědým mě tedy vyzvedli, že budou hlídat a dbát o mé pohodlí. Jo, pohodlí, houby, žádné nebylo! Byl jsem naložen do auta a místo aby zastavili v Aši, tam, kde jsem zvyklý a kde mám kamaráda pejska, tak to ne, přivázali mě na sedačku a že jedeme na výlet
12
Šourem Sokolovskem aneb za všechno mohou Pimpovi - Solitér 8.9.2008 To jsem si takhle v pátek večer přečetl zprávu o putování Starýho Pimpy přes Jeseníky. A v tu chvíli jsem pocítil takový absťák po chůzi, až mi z toho téměř pohorky samy naskočily na nohy. Zatímco SP se kochá v Jeseníkách, Alp určitě někde poučuje domorodce, PaVeAnTo plní podmínky některého z mnoha desítek záznamníků - tak já bych měl pouze provozovat gaučink? Tož to teda ne, natáhnu budík, ráno nastoupím do vlaku, a až přijde průvodčí prodat mi lístek, tak jako cílovou stanici udám co mě jako první napadne. Tak. A bude po absťáku!
11
Jihočeskou výhní 3 - Solitér 8.8.2008 Jak jsem večer usínal za zpěvu lesních velikánů, tak jsem se i ráno probudil. Neobvykle brzy - v 06:10 hod. Což o to, rád bych si ještě nějaký ten verš dopřál, ale dva muži s motorovými kosami byli proti. Zákon schválnosti - začali tak brzy ráno čistit paseku pod kostelíkem, v jehož stínu se to tak dobře chrnělo. Rámus převeliký, jejich pracovní elán mě dokonce připravil o snídani. Jsem alergický na hluk, a představa, že bych se v tom randále zakusoval do něčeho dobrého - např. špeku, a k tomu se napájel čajem je úplně scestná.
10
Jihočeskou výhní 2 - Solitér 3.8.2008 Ráno jsem vstal, neprobudil se. Logika velí, že pokud člověk nespí, tak se nemůže probudit, to dá selský rozum. Jedním okem sledovat krvežíznivé bestie /upozorňuji, že od nejbližšího rybníka jsem byl dostatečně daleko, okolo 300 metrů/, druhým sledovat tanec blesků na obloze / to bylo dál, ony žluté čáry jsem viděl, ale hrom zněl pouze tlumeně/, zkrátka, moc jsem toho nenaspal. Ale to je vedlejší, hlavní je, že jsem v přírodě, sám, tudíž neskonale, no, neskonale, zkrátka předu ...
9
Jihočeskou výhní 1 - Solitér 3.8.2008 Tak jsem poprvé navštívil Jižní Čechy. Dobrovolně coby turista. Pravda, Šumavu mám projitou až téměř po Stožeckou kapli, ale to jako onen zmiňovaný kraj neberu. Na pár míst jako např. Budějovice, Tábor mě náhoda v uplynulých letech také zavedla, ale to bylo jaksi mimo turistiky. Přiznávám, že i co se týče polohy některých míst v kraji o kterém mluvím, tak tam bych před tabulí vyhořel a do slepé mapy horko těžko správnou polohu jednotlivých sídel či řek zanesl.
8
Dreilandereck, aneb nikdy více - Solitér 24.7.2008 Jo, jo. To je tak, když jeden se snaží vyhovět sběrateli turistických suvenýrů. Sotva jsem se vrátil z mého minivandru, můj počítač /on vlastně patří dceři, ale to "můj" zní hezky/, zkrátka - ten žrout času začal dělat "ksichty", to abych si vyzvedl poštu. No a v ní žádost sběratele z Kynšperka, jestli bych nemrknul na Trojmezí, že tam je nějaká slavnost. Chystal se tam, ale závažné důvody mu výlet překazily. A hlavně mám mrknout, jaké suvenýry jsou na onom místě k sehnání.
7
Z východních Krkonoš do Jestřebích hor aneb pryč od lidí - Solitér 15.7.2008 Nechápavě jsem hleděl skrze okna autobusu - podél stanoviště onoho dopravního prostředku desítky, co desítky - stovky lidí bezprizorně běhajících na všechny možné světové strany, bez dozoru, bez obojků, bez náhubků, ukázku posledních módních trendů turistického vybavení na sobě, z převážné většiny tato móda oblečena s cílem nezpotit se, neunavit se, nepopojít po svých, pouze předvádět se před ostatními "turisty". A do tohodle lidského mraveniště bych měl vystoupit? Ne, v žádném případě!
6
PSR- pár postřehů - Solitér 11.5.2008 Ne, nebojte se, nebudu popisovat naši slavnou pouť po Beskydských hřebenech den po dni. Toho se chopili jiní a povolanější, kteří mapovali onu anabázi, jenž si zajisté vydobyla čestné místo v životě jejich účastníků. Já se jen pokusím přidat pár postřehů
5
A zase jinam, než bylo v plánu... - Solitér 6.4.2008 Na Františkolázeńském nádraží přešlapuje téměř dvoumetrový mladík. Každou chvíli pohlédne do směru, odkud očekává příjezd vlaku od Aše. Konečně! Motorový vagónek zastaví u jednoho ze dvou nástupišť. Onen kolohnát spokojeně zabručí, nastoupí a zrakem propátrá osazanstvo motoráčku. Znejistí, projde mezi sedícími na konec, otočí se a opět zrakem propátrává jednotlivá místa a osoby. Zatváří se překvapeně a hrne se k východu. Pozdě. Zasyčení hydrauliky a dveře jsou zajištěny. Vlak se dává do pohybu.
4
Místo východu západ, místo "gaučinku" Kornberg!- Solitér 12.3.2008 Jo, jo. Není nad kamarády kteří vám v dobré víře mění trasy pochodů. Jako uplynulé dva dny. Já si něco naplánoval a jak to dopadlo? Ani se neptejte, místo abych šel na východ, šel jsem na západ a tak bych mohl pokračovat ve stížnostech. Ale raději to vezmu popořádku, aby to mělo když ne hlavu, tak aspoň patu. Ne, že bych si chtěl stěžovat, ale popsat tu štrapáci musím. Tož tak, dávám se do psaní dokud si něco vůbec pamatuji. A že to bylo na pamatováka náročné! Ale k tomu dojdu, vracím se na začátek:
3
Na západ! - Solitér 28.1.2008 „Krucinál fagot himmel hergot do aleluja aj trochu! Pša cholera dona wetter element!“ nadávám a kleju jak pohan. Nebo jako P..ová před odjezdem na hory. Připojil bych i nadávky ve španělštině, ale zjišťuji, že tak, jak jsem je ovládal před mnoha desítkami let z knihy „Poklad na Sierra Madre“ je již nedám dohromady, paměť mě zradila. Bodejť by taky ne, po tolika letech. Stojím uprostřed pole, či spíše bažinaté louky. Bahno mám až za ušima, barva oděvu se již nedá určit. V botách mohutně čvachtá, několikrát jsem si totiž nabral nechutné páchnoucí břečky.
2
Kdo se bojí, nesmí do lesa! - Solitér 7.1.2008 To je samé „mrsk,mrsk“ a doplněné o „ …ať je to akční!“, a to prosím na moji adresu. A od samého šéfredaktora! Kdyby to byl nějaký mladý kluk, tak prosím, ale je plus minus v mém věku a vyžaduje po mně, přespadesátníkovi „mrsk“ a „akční“! Vždyť já pomalu význam těchto slov zapomínám, jó, kdyby to nahradil například slovy „…ať je to drama!“, tak to bych mohl posloužit popisem mého vstávání. Tu chvíli, kdy kontroluji, zda jsem ještě na tomto světě, to nejlépe poznám podle bolestivých grimas ...
1