Jaak jsem dostal nakládačku

Ano, je tomu tak, dostal jsem nakládačku, ze které se budu dlouho vzpamatovávat! Neb jsem příznivcem dýmkařského sportu, přerušil jsem své trekerské mise a konečně jsem odcestoval na závody a to ne jen tak ledasjaké. 16. ročník Hanáckyho kóřa jsem hodlal poctít svou návštěvou. Takže předcházely velké přípravy, duševní traumata při výběru dýmky a hole a tak podobně. Ze svého kolegy v práci jsem učinil kouče (ale to byla základní chyba), žena přistavila vůz a v sobotu ráno jsme odcestovali do oné vytoužené destinace.

Na závodišti už se vše připravovalo, tak jsem se krátce pozdravil se soupeři, samozřejmě jim "popřál" dobré výsledky a vrhnul jsem se na rozcvičování. Soupeři samozřejmě dělali totéž. Dlouho jsem již nezávodil, tak se mně pomalu zmocňovala tréma a nejistota. Hlavou mi létaly hrůzyplné myšlenky jestli jsem zvolil správnou dýmku, zda se mi podaří nacpat atd. Snažil jsem se uklidnit iontovými nápoji, ale jejich skladbu jsem podcenil. Ne tedy, ře by mi nechutnaly, to né, ale jaksi to nebylo ono.

Zatímco já byl nervózní, můj kouč jen tak lelkoval, nakupoval dýmky a vůbec mně morálně nepodporoval. Tudíž jsem měl psychiku jaksi narušenou. Ani pohled na to, co bych mohl vyhrát, mně moc neuklidňoval. Už už jsem začal přemýšlet co bych do těch dýmek cpal, ale určitě nějakou dobrůtku. Za těchto povznášejícíh myšlenek se pomalu schylovalo k závodům.

A najednou to bylo tady! Byly rozdány sirky, tabák, dusátko a začalo se nacpávat. Ač jsem byl dosti nervózní, měl jsem zatím dost optimismu. Dýmku jsem naplnil celkem slušně, vše zkontroloval a čekal na pkyn startéra. I toho jsem se dočkal. Škrtnul jsem tedy sirku a vložil ji do lavičky mé závodní dýmky. Ale něco nebylo v pořádku! I když jsem tahal jako vývěva, pořád to nehořelo. Tak až druhou sirkou to šlo. To se mi ještě na závodech nestalo. Nejsem pověrčivý, ale připadalo mi to jako zlé znamení. A taky tomu tak bylo. Všichni kolem ně hulil jako prasklá kamna a já zpočátku také. Podařilo se mi v dýmce uspořádat vnitní poměry a věnoval jsem se lehké konverzaci se soupeři. I na nějaké to škádlení došlo. Udílel jsem vtipné rady a najednou se mi srdce téměř zastavilo. Dýmka vyhasla. Polílo mně nepřiměřené horko, které ani chladný iontový nápoj nezchladil. Samozřejmě si to kouč odskákal, měl mně upozornit, že mi dýmka vyhasíná, ale on ne, on se věnoval kdoví čemu! Jediné co zbylo jako útěcha byl fakt, že jsem neskončil poslední. Já, jediný zastupce České společnosti Sherlocka Holmese, a takový neúspěch! Myšlenka na harakiri mi v ten okamžik nepřipadala zase tak podivná. Jenže jsem tvrdý Hanák, tak jsem se z této zničující situace brzo oklepal a slíbil všem pomstu na příštích závodech. Siciliáni by mi mohli závidět ty kletby, kterými jsem soupeře častoval. Do konce soutěže bylo daleko, tak jsem se snažil odpozorovat taktiku soupeřů. Každý kouřil jinak, někteří hodně divně, ale přesto mně převálcovali. Nezbývá nic jiného, než se sebeanalyzovat, rozpustit realizační tým a začít znovu.

Ale vše musí jednou skončit. Jak jsem záviděl vítězi... Ale snad se mi to taky jednou povede. I nějaká cena na mně zbyla, dostal jsem i diplom, ale spokojen jsem věru nebyl. Dokonce i ten poslední závodník měl takové ovace, že jsem téměř toužil být na jeho mástě.

Domnívám se, že v mém věku dělat dva výkonnostní sporty najednou už asi nebude možné. Svižná chůze a pomalé kouření dýmky nejdou prostě dohromady. To rozhodování bude moc těžké...

Ač zklamán výsledkem, na fotkách su pěkné - viz fota od konkurence z PC Zlín zde klikněte!

2.4.2011

Výsledková listina, dokonce i s mým hanebným umístěním:

--------------------

Prostějovský večerník 4.4.2011: